V sobotu michálkovické Béčko čekala Viktorie Bohumín, se kterou jsme se potkali v přípravě (utkání skončilo vítězstvím Viktorky na penalty).
V utkání jsme chtěli navázat na první poločas minulého utkání a hlavně se vyvarovat zbytečných chyb.
Od začátku bylo jasné, že zápas bude testem naší disciplinovanosti. Vše začalo kontrolou našeho týmu na začátku zápasu ze strany rozhodčích a pokračovalo v zápase. Naštěstí, snad i nad očekávání, jsme si rychle vytvořili několik šancí, a když po pár minutách otevřel Tomáš H. (kdo jiný, než předseda klubu se mohl zasloužit o první mistrovský gól B týmu) skóre zápasu, jako by ze všech nervozita opadla. O pár minut později přišel další gól, tentokrát z kopačky Kuby. Po třiceti minutách došlo ke dvou situacím, které rozhodly utkání. Nejprve Martin napravil chybu na levé straně obrany (mou chybu), když propadl balón k zadní tyči k nekrytému nejlepšímu střelci hostů. A následně jediný náš útočník na hřišti, Pepa, donutil svým únikem k chybě gólmana na druhé straně, který zatáhl za záchrannou brzdu a zaslouženě viděl červenou kartu.
V druhém poločase došlo k uklidnění v podobě dalších gólů v síti soupeře. Davidovi se podařilo napravit nevyužité šance z minulého zápasu a během svých cca dvaceti minut na hřišti dokázal vstřelit dvě branky. Soupeř se již zmohl jen na nakopávané balóny, které naše obrana dokázala likvidovat.
Co bylo jinak, oproti minulým zápasům? Tentokrát se podařilo chybu každého hráče na hřišti napravit týmovou obětavostí a to bylo pro utkání rozhodující. Chuť vstřelit gól, vyhrát, získat nějaký ten bodík byla opět o něco větší a silnější než u soupeře, proto tři body zůstaly zaslouženě doma. Určitě nás ale nečeká lehká odveta, i přes „vysokou“ výhru, byl soupeř vyrovnaným protivníkem, který nás určitě na domácí půdě potrápí.
Dovolím si ještě odstaveček svého pohledu na zápas. Poprvé snad za moji fotbalovou kariéru jsem měl možnost vstupovat na hřiště s kapitánskou páskou (kapitánská páska mezi hráči koluje), děkuji moc za tuto příležitost. Člověk si řekne, že to je přece jenom jen „kousek látky“ na ruce. Pro mě ne. Cítil jsem mnohem víc zodpovědnosti, důležitosti, povinnosti pomoct týmu uhrát, co nejlepší výsledek. A když to pak vyšlo? Odcházel jsem z hřiště s vysmátým obličejem malého žáčka, který vyhrál svůj první zápas v kariéře nebo vstřelil svůj první gól.
V průběhu první půle jsem v mezipauze využil možnosti napít se na střídačce, a když jsem se k ní blížil unavený, okopaný. Už z dálky jsem slyšel: „Hrajete skvěle, makejte dál, to dáme“. Odcházel jsem zpět na hřiště opět nabitý s tím, že nejenom máme 12. hráče na střídačce (trenéra a spoluhráče), ale taky 13. hráče v podobě našich fanoušků, kterým velice děkujeme za podporu! Minulé zápasy jsem se vracel do šatny, kde kluci seděli s hlavami dole, každý se bál na někoho kouknout, omlouval se za chyby na hřišti apod. Ale tentokrát? Všichni měli ten vysmátý žákovský úcul, jako já, když jsem z hřiště odcházel. Děkuji všem od trenérů, přes hrající/ nehrající hráče po fanoušky za skvělý zápas. Každý svým dílem přispěl!
Michálkovice “B” – Viktorie Bohumín 7:1 (2:0)
Střelci zápasu: 11. Homola Tomáš, 13. Zbořil Jakub, 53. Homola Tomáš, 68. Románek David, 74. Románek David, 82. Šorma Dominik, 89. Zbořil Jakub – 86. Galík Jakub
